O tom, jak to celé začalo

Začátek

V létě 2017 se mi podařilo pádem z koně zlomit si lopatku. Bylo to nepříjemné a bolelo to. Horší však bylo, že jsem byla pohybově omezená a musela léto trávit doma.

Abych se nenudila, začala jsem kreativně tvořit. Akvarely a centropeny na dotwork pro mě byly láska na první tah. Časem, jak se mi vracela funčknost ruky, jsem přesedlala na "vylepšování" bytu. Za tu dobu nám přibylo podle Mirky až moc rámečků, krabiček na kapesníky a jiných dekorů. Skončila jsem u vyřezávání dřevěných obrázků; z bedýnek ze supermarketů jsem vytvořila jelena, kterým jsem ozdobila náš balkon pod prádelními šňůrami. Mirce se líbil a napadlo jí, že kdybych jej zmenšila, ráda by jej nosila na svetru.

Okolí jej chválilo, já se dmula pýchou a než opadalo první listí, prodávala jsem je na sousedském blešáku.

Start

Bavilo mě to, a protože to na blešáku mělo úspěch, pokračovaly jsme v tom s Mirkou spolu. Po večerech u vína jsme vytvářely naše nové kousky, k jelenům se přidali první medvědi, vlci a sovy. Řekly jsme si, že kdybychom si tím vydělaly třeba na jarní výlet, bylo by to tuze fajn.

"Jé, to je hezké! A můžu si to koupit i na webu?"

Čím dál více na nás padala tato otázka, a tak jsme jej udělaly. S pomocí přátel jsme před Vánoci spustily náš první e-shop.

První kroky

Následoval první Dyzajn market. Jej, ještě teď si pamatuju tu nervozitu z přihlášky a prvního prodeje. Další markety na sebe pak nedaly dlouho čekat. Následoval nový web, nové věci a spolupráce s kamennými obchody.

S Mirkou nám to nevyšlo

Přát si vytvářet něco vlastního s někým, koho máte rádi, je trošku snové. Zvlášť když budoucnost nevidíte stejně. Představy vystřídá realita, Polak pro nás byl spíše důvod k hádce než k radosti. S Mirkou už spolu nepracujeme.

2020

Nový rok započal stěhováním do Křivoklátu, přeházením priorit a uvědoměním si, co v životě doopravdy chci.
V hlavě mám další stovky projektů, které chci realizovat.