Obavy
Než jsem se jako prodejce otrkala, byl to pro mě jako introverta velký stres. Najednou jsem vylezla z dílny a měla před cizími lidmi prezentovat své výrobky. Už to nebyl jenom dodatek k těm nepotřebným věcem na blešácích. Už to byl opravdický market pro tvůrce. Bála jsem se toho, jakou mám zvolit formu – jak je vystavit, co stojan a stůl, bála jsem se reakcí lidí. Bála jsem se toho, aby se nám vrátila alespoň investice do nájmu, protože po začínajícího tvůrce je to celkem pálka. Bála jsem se všeho.
Poprvé na blešáku
Naší první pořádnou akcí byl brněnský blešák na Jarošce. Bylo chladno, nastydla jsem, ale skoro všechno jsem vyprodala. Lidé byli miliónoví a byl to první impuls k tomu, abych se tomu věnovala.
První Dyzajn
Náš první březnový Dyzajn pro nás byl doslova křest ohněm, najednou jsme se z brněnských blešáků objevily s našim malým stánečkem na největším dyzajn marketu v Praze.
Musely jsme vyřešit převoz věcí a nás, zajistit si ubytování, nachystat produkty. Netušily jsme, jak to tam chodí, jaký o nás bude zájem. Nikdy jsme na takové akci nebyly ani jako návštěvníci.
A i přes ty nervy a ukrutnou zimu, jsme jej přečkaly. Na zastrčeném místě v rohu u záchodků se svařákem v rukou. A bylo to nečekaně fajn.
Konkurence
I když by si možná člověk mohl myslet, že konkurence je tam nevraživá a prodejci na sebe ošklivě zahlédají, není tomu tak. Ostatní tvůrci jsou miliónoví. Najednou jsme v tom spolu, pomůžeme si, když jeden z nás zapomene nůžky, nebo se rozdělíme o karton pod nohy, když je zima, a ve volné chvíli probereme naše strasti a radosti.
Tvůrci na marketech jsou komunita, která drží pospolu.
Ne vždy je posvícení
I mně se občas všechno sere.
- Nespočetněkrát se mi na akci složil stůl nebo stojan.
- Při cestě na autobus jsem spadla o stůl, co jsem si nesla, tak nešikovně, že jsem si sedrala obě dlaně a rozbila tablet k EET, co jsem měla v krosně.
- Při bouřce mi nad hlavou doslova poletovaly produkty mé práce.
- Cestou Uberem z nádraží na market jsem měla bouračku.
- Nespočetněkrát jsem nestihla spoj a domů přijela k ránu.
- EET je kategorie sama o sobě.
- Snad na každém jarním/letním marketu se spálím nebo mi je zle ze slunka.
Stojí to za to?
Myslím, že nic neposune tvorbu natolik, jako přímý kontakt se zákazníkem. Teprve tam vidíte výrobek cizíma očima.
A když za mnou na market přijde někdo, kdo mi řekne „Sleduju vás na Instagramu a dneska jsem vás přišla podpořit, protože vám fandím.“ Věřte, není nic lepšího.
Díky marketům jsme poznaly spoustu skvělých lidí, od tvůrců a milých zákazníků, co vám koupí nanuk (příště raději pivo, Zuzi), tak třeba přes ubytování (zdravíme Kiwiho).
Postupem času a se zkušenostmi jsem poznala, že jsem se na začátku bála zbytečně. Ono se (mi) vždy něco pokazí, to už je snad pravidlem, ale není to nic, co by se nevyřešilo. Hlavně mít u sebe lepící pásku a nohy v suchu.
Tak zas někdy,
Dita
P.S. Když se vám bude zdát prodejce zmatený, nelekejte se, třeba se mu před chvílí složil stojan, nebo se mu chce ukrutně čurat.