O kusovkách, krizi a svobodě

Krize

Poslední dobou na sobě cítím, že do tvorby nemám až takovou chuť, netěším se tolik.
Z relaxu se mi občas stává druhá práce, kdy si jen přesednu k druhému stolu a do večera, než jdu spát, něco tvořím.
A to není dobře.

Tuhle v neděli jsem se zahlédla v zrcadle za pokladnou místní samoobsluhy. Uhoněná, vystresovaná z deadlinů, bez podprsenky s kšiltovkou na hlavě a špinavá z broušení jsem si kupovala instantní kuře na paprice.
A to není vůbec dobře.

Přestávám dělat věci podle sebe, a začínám se mnohem více řídit ostatními. O co by byl větší zájem, jak se zavděčit co nejvíce lidem.
A to je zle.

Svoboda broušení a tvorby

Za týden nám dojde občas až několik desítek e-mailů s poptávkou na zakázkovou výrobu, kdy zadání mnohdy zní ve zkratce a bez servítků: „Chci tohle, ale za třetinovou cenu a nejlépe s dodáním do týdne.“ a pod textem je přiložená fotografie produktu z jiné dílny.

A já si jenom říkám, kdo z nás dvou je na tom hůř. Jestli jsme to my, že tohle po nás lidé chtějí, a nebo je to tvůrce originálu, který si lidé nechtějí koupit.

Kusovky a odpočinout hlavě

Kuře na paprice mi udělalo více dobra v hlavě než v žaludku. Uvědomila jsem si, že se nechci (nechat) dotlačit do fáze, kdy to pro mě přestane být zábavou.

Na netu jsem četla o krizi spousty článků, až jsem narazila na jeden, který vyzýval probudit kreativitu až přímo nuceně. Vynutit se každý den něco kreativního vytvořit.
A proto přicházím s nabídkou kvalitních #kusovek, kdy se budu snažit co nejčastěji (každý den, dáli Pán Bůh) vytvořit jeden jediný kousek.

Stejně tak jako lidé, tak i dřevo je jedinečné. Neopakovatelné. Dřevo použité na ně se k nám dostalo darem, nebo jsme jej našly, či jsem jej odnesla ze staveb v okolí.  (vtip)
Produkty s označením #kusovka jsou jedinečné a neopakují se.

A já si u nich odpočinu a třeba tak vyřeším i svou „krizi“, probudím kreativitu.
A zase bude dobře.

Tak zas někdy,

Dita

P.S. Nemáte někdo jednoduchý recept na kuře na paprice?